Reportáž psaná na přechodu
Občanské sdružení Českobroďák se za spolupráce Města Český Brod rozhodlo zopakovat svoji výzvu na hledání dobrovolníků, kteří by pomohli zajistit bezpečnější přecházení školáků na silničních přechodech poblíž základních škol. Bohužel je mezi řidiči stále dost takových, kteří o bezpečnosti silničního provozu moc nepřemýšlejí, klidně parkují přímo na přechodech či v jejich těsné blízkosti, nerespektují přikázanou sníženou rychlost, v zimě vyjedou bez řádně oškrábaného skla a stačí i jen malé zdržení u přechodu a už stahují okénko…
Tentokrát se „Českobroďáci“ rozhodli jít přímým příkladem a po dohodě s odborem dopravy a následném proškolení tuto činnost na několik týdnů na vytipovaných přechodech pro chodce provádět sami. Ke členům Českobroďáka se přidalo i pár externistů, kterým myšlenka na bezpečnost provozu není lhostejná. Není to ale pro všechny jednoduché. Každý má své zaměstnání, a to třeba i v Praze či v Kolíně a tak je čas strávený na přechodech občas i na úkor dovolené či vybíraný jako neplacené volno. A protože jsem členem sdružení, jdu si také na jeden z přechodů stoupnout.
Je čtvrt na osm, sedám do auta a jedu k Sokolovně. Tam je on. „Můj“ přechod. Parkuju v Masaryčce a vyndávám z igelitu „funglovku“ vestu, kšiltovku a terčík. Jak vzápětí zjišťuji, ten, kdo tuto sadu navrhoval, asi nepočítal s tím, že by pod vestou někdo mohl mít i zimní bundu… Ale přesto se do vesty nějak nasoukám a jdu. Na rohu se potkávám s kolegyní, která má tuhle činnost v malíčku, protože zde na přechodech už strávila týden před jarními prázdninami. Přecházím na roh k „myšárně“ a jedním okem ji neustále sleduju, abych okouknul, jak se to má správně dělat.
První čtvrthodina mi ubíhá celkem v pohodě, až na tu zimu. Ráno byly čtyři pod nulou. Je to sice trochu proti dohodě o tom, jak máme být ustrojeni, ale čert vem tu zatracenou kšiltovku, když mi mrznou uši! A tak plátěnou čepičku nekompromisně vrážím do kapsy a nahrazuju kulichem.
Kolem mě přecházejí ve skupinkách děti i dospělí. Hodně z nich pozdraví i poděkuje za bezpečnější převedení přes silnici. To potěší. Jiné hloučky dětí se ale spíš za zády dobře baví na můj účet. Od sokolovny právě přicházejí čtyři – odhaduji věk mezi 11 až 13 lety – dvě holky a dva kluci. Společným rysem je cigareta v ruce každého z nich. A když mě míjejí, slyším jednoho, jak říká: „ Vidíš to?“ – a kýve hlavou směrem ke mně. A druhý odpovídá: „Měl se líp učit, vole.“ Inu, možná jsem měl….
V osm končíme, všichni jsou už ve škole. Pěkně zmrzlí, ale s pocitem, že je to pro dobrou věc, sedám do auta a jedu si vařit hrnec horkého čaje. Celá akce začala týden před prázdninami a ještě dva týdny po prázdninách potrvá. Tak jen doufám, že naše snaha bude pro lidi, kterým není bezpečnost na přechodech lhostejná motivující natolik, že to také půjdou aspoň na pár týdnů zkusit. Co tomu říkáte?
Pokud byste o tuto činnost zájem měli, není nic jednoduššího, než se obrátit přímo na Odbor dopravy Města Českého Brodu (tel. 321 612 191, 196) či přes naše sdružení Českobroďák (tel. 774 200 158, 739 749 197 nebo na
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
)
Fotogalerii naleznete ZDE |